Veronika Štroblová
Členem od roku 2015
Motto: Základem divadla je, naučit se repliky a nenabourat do kulis.
Jak ses dostala do
spolku a co pro tebe divadlo znamená?
Divadlem jsme u nás díky tátovi žili celá rodina, už co si pamatuju. Přesto
mě nikdy nijak zvlášť nelákalo. Má první role byla v Poslední číši pana
Mikuláše, čítala pouze 2 věty z celého představení, které jsem volala z okna
Vlašského dvora a na jevišti jsem se pak už ani neobjevila. A právě ty dvě repliky
se mi dostaly pod kůži a zřejmě se ve mně probudily tátovy geny. Dnes je pro mě
divadlo velmi příjemný koníček, který mi přinesl životního partnera a několik
vzácných přátelství. Takže za svou krátkou divadelní kariéru už divadlu vděčím
za mnohé.
Jeden z nejpříjemnějších pocitů na jevišti je, když slyšíte smích z hlediště. Smích na vtipnou repliku, kterou jste zkoušeli tak dlouho, že už vám vlastně vtipná ani nepřijde. A jestli má divadlo lidem přinášet nějaké emoce, tak smích a radost jsou jedny z nejlepších pocitů, které můžeme zažít. A za to to prostě stojí.
