Veronika Štroblová
Členem od roku 2015

Motto: Základem divadla je, naučit se repliky a nenabourat do kulis.

Jak ses dostala do spolku a co pro tebe divadlo znamená?
Divadlem jsme u nás díky tátovi žili celá rodina, už co si pamatuju. Přesto mě nikdy nijak zvlášť nelákalo. Má první role byla v Poslední číši pana Mikuláše, čítala pouze 2 věty z celého představení, které jsem volala z okna Vlašského dvora a na jevišti jsem se pak už ani neobjevila. A právě ty dvě repliky se mi dostaly pod kůži a zřejmě se ve mně probudily tátovy geny. Dnes je pro mě divadlo velmi příjemný koníček, který mi přinesl životního partnera a několik vzácných přátelství. Takže za svou krátkou divadelní kariéru už divadlu vděčím za mnohé.

Jeden z nejpříjemnějších pocitů na jevišti je, když slyšíte smích z hlediště. Smích na vtipnou repliku, kterou jste zkoušeli tak dlouho, že už vám vlastně vtipná ani nepřijde. A jestli má divadlo lidem přinášet nějaké emoce, tak smích a radost jsou jedny z nejlepších pocitů, které můžeme zažít. A za to to prostě stojí. 

V čem jste mohli Veroniku vidět