Členem od roku: 2019

Motto: Hrát tak, aby to těšilo lidi. Hrát tak, aby to těšilo mě.

Jak si se dostal do spolku a co je pro tebe divadlo? 
Od dětství jsem chtěla být herečkou, navštěvovala dramatický, poté loutkoherecký kroužek, s nadšením jsem se zúčastňovala recitačních soutěží, a to klidně i těch politicky angažovaných. Ale hráli jsme i ve škole, občas jsem jako starší kamarádka sebrala bandu menších dětí ze sousedství a hrála jim s papírovými loutkami v parku pod Vlašským dvorem pohádky. Na pedagogické fakultě jsem si v prvním ročníku podala přihlášku na DAMU, ale obávaný stoj na rukou bez opory a asi také skvělá parta na VŠ vedly nakonec k rozhodnutí, že ke zkouškám nepůjdu.

A pak... velká pauza. Hraní, čtení s dětmi doma a ve škole. Ke kutnohorským ochotníkům jsem se odhodlala vstoupit teprve poté, kdy mi tak trochu odrostly děti a ubylo maminkovských povinností. Sáhla jsem po telefonu a zavolala Kájovi Polívkovi, mému spolužákovi ze ZŠ, jestli by mě nechtěli do spolku. Byl tak hodný a pozval mě hned na zkoušku pohádky Vyměněná princezna. A od té doby jsem členkou a jsem tomu ráda.

Divadlo je pro mě vesmírný let, odpoutání se od reality, vyblbnutí a ponoření se do jiného nitra.