Členkou od roku: 1989

Motto: Člověk by se měl chovat tak, jak si myslí, že by se měli chovat všichni. Václav Havel

Jak si se dostal do spolku a co je pro tebe divadlo? 
To už je tak dávno :-) Někdy na jaře v roce 1989 mi mé dvě spolužačky o velkých přestávkách na ZŠ barvitě líčily, že chodí do ochotnického spolku. Jejich plán totiž byl, stát se slavnými "hérečkami" Že je to tam bezva a že ať se tam jdu také podívat. Mě to jejich vyprávění zaujalo a na jednu z následujících zkoušek jsem vyrazila s nimi. No a od té doby jsem s malými mateřskými pauzami členkou dosud. Mimochodem, ty mé dvě kamarádky se už divadlu dávno nevěnují.:-) Má první role byla ,,chudý lid" v pohádce Malá zlá kouzelnice. Zakletá princezna na nás vypustila sršně, takže naším úkolem bylo ty sršně odhánět a pěkně u toho ječet. Takže na úvod pěkná akční role:-)

Divadlo - to je ve dne tichá budova, kterou mineme skoro automaticky, ovšem večer, to jsou rozsvícená okna, po vstupu ruch a šum a očekávání kulturního zážitku, těšení se. Konkrétně pro mě je to i možnost vstoupit jako herec bočním vchodem, kde po vstupu bych i se zavázanýma očima po čichu poznala vůni Tylova divadla. Ochotničení je možnost odreagování, odprostění se od běžných denních starostí. A když se povede pospojovat správné kolegy, kteří si ,,sednou", je to radost.

Neméně mě baví i divadlo z hlediště. Užívám si to také a vlastně tím i mimoděk sbírám nějaké ty drobné zkušenosti. Baví mě i setkávat se se stejně zapálenými lidmi, třeba i s tvůrci, vše probrat, předat si zkušenosti a třeba si i vytvořit nové přátele.