Členkou od roku: 1977

Motto: Divadlo je život a jde do života... 

Jak si se dostal do spolku a co je pro tebe divadlo?
Jsem asi jediná, co chodila kolem divadla a moc jsem si tam chtěla zahrát. To se mi splnilo. psal se rok 1977 a já jsem se vydala na tehdejší OKS (Okresní kulturní středisko). Ředitelem tam byl Míra Štrobl. Ten mi řekl: ,,No to je dobře, že jsi přišla" Já koukala. neznali jsme se a nebyla jsem odmítnuta. No jo, ale proč? Tenkrát se konala divadelní soutěž, Kutnohorská pečeť a  tak mi pan ředitel ještě dodal: ,,Vyber si dva monology a půjdeš na Kutnohorskou pečeť". Já vykulila oči, ale hrát sem chtěla a tak jsem kývla. No první soutěž pro mně dopadla děsně. Při monologu Káči s pohádky Čert a Káča, jsem sbírala jahůdky (tvrdé bonbony) do plechové bandičky a každá jahůdka při dopadu na dno udělala prazvláštní hlasitý zvuk. To mně  vykolejilo a čekalo mně další nemilé překvapení. Při dalším monologu Prsy Tiresiovy, jsem měla na protest prudce vytáhnout nafouknuté balonky a tím se jakoby zbavit ženství. Jenže, ten jeden balonek mi ucházel, takže jeden z porotců, řekl Mírovi Štroblovi: ,,Mirku, ta ženská je nějaká divná. Jedno prso obrovský, druhý malý" Po chvilce už se vědělo proč. Když jsem ty balónky vytáhla a jeden byl obrovský a druhý takové pšuk, to jsem koukala i já. Při další Kutnohorské pečeti jsem vyhrála cenu diváků s monologem Vilmy ze hry od Cízlera - Brejle.

Divadlo mám moc ráda. Mám tam spoustu kamarádů, a je mi mezi nimi fajn. Každý jsme nějaký a já říkám no a? Hlavní je, že jsme!!!  A že za ta léta co pamatuji, jsme odehráli mnoho krásných kusů, zažili plná hlediště a nespočetně opon. Prostě, DIVADLO JE ŽIVOT A JDE DO ŽIVOTA.....